12.9.
Hned ráno jak jsme se vzbudily, respektive hned jak nás vzbudil budík, který jsme musely mít nastavený abysme ráno v 7 hodin vstaly ( Kvůli tomu že nás Jude vezla každé ráno v 7:45 na meeting point do Frome a cesta tam trvala asi 20minut).
Když jsme sešly do kuchyně, byl tam nachystaný opravdu velký výběr jídla ke snídani, většinou jsme si ale daly toast s burákovým máslem, kafe a potom ještě jejich lupínky s mlékem (což je spolu s toastem jedna z britských typických snídaní.)
Po snídani jsme se šly připravit na cestu. Každý den nám s sebou Judy připravila svačinu a oběd. A tím se dostáváme k jedné z věcí v které se od britů lišíme. -OBĚDY. V Anglii totiž k obědu nemají klasická teplá jídla ale obědvají většinou nějaký sendvič protože zde je hlavním jídlem dne večeře.
Jejich typickou svačinou jsou potom brambůrky a nejoblíbenější příchuť je octová.
Okolo 8:00 jsme už byli v autobuse a vyrazili jsme do dalšího anglického městečka a to byl Chepstow. Chepstow je malé městečko a my jsme tam byli hlavně kvůli středověké zřícenině.
Celé místo na mě působilo opravdu historicky a bylo prostě typické pro anglický středověk.
V Chepstownu jsme byli opravdu jen krátce protože naše další cesta vedla do Cardiffu (hlavního města Walesu).
V Cardiffu jsme začali kratší prohlídkou nejdůležitějších míst s místní paní. Viděli jsme hrad,
Pomník vojáků z války.
Počasí v Anglii je vážně nepředvídatelné, takže jsme chvilku mokli a potom bylo zase hned slunečno, začal foukat vítr a znova se rozpršelo a takhle pořád do kolečka.
Po prohlídce jsme v centru města dostali 4 hodinové volno.
Klasicky jsme šli obhlédnout všechny možné obchody, nakoupili tunu věcí, najedli se a nakonec došli do kavárny (nečekaně).
Vlaječky přes ulici byly taky skoro všude.
Model snad na každé fotce, takže tam tolik nevyniká ta pěkná pasáž.
V Primarku jsme byli snad úplně každý den. :))
Cardiff je hrozně hezké město, všude je tak nějak rušno a zároveň je tam taková pozitivní nálada.
Když jsme vyjeli z Cardiffu zpět do našich rodin vyzvedla nás Judy a jely jsme "domů".
Už jsme byly mnohem více komunikativní a během hovoru se nás Judy zeptala jestli s ní dnes večer chceme jít na kuželky, že ona tam jezdí pravidelně každý týden. Souhlasily jsme.
K večeři nám uvařila nějaké těstoviny a hned po ní jsme jely na kuželky.
Když jsem na dveřích viděla nápis "Britský konzervativní klub" došlo mi, že tenhle večer bude asi vážně zajímavej.
No, mezitím co Judy hrála kuželky (my nemohly hrát protože nejsme v klubu) jsme pozorovaly místní lidi.
Společnost byla rozdělena na muže a ženy, každý měl svou dráhu a hráli zvlásť. Každý se na nás koukal a pár mladších kluků (jinak tam byli převážně starší jedinci) se na nás přišlo vyptávat. Kromě konverzace s vtipným barmanem tam ale moc zábava nebyla. Nevím co jsme od toho čekaly :D.
Po příjezdu domů jsme chvíli konverzovaly s Judy a Alexem v obývacím pokoji a potom jsme šly k nám nahoru.
Asi hodinu jsme volaly s holkama a klukama přes FaceTime a probírali svoje hostitelské rodiny a hned potom jsme šly spát.
Jelikož jsem v minulém článku slíbila, že se trochu více rozepíšu o anglickém stylu života, tak jdu stručně na to.
Snídani už jsem tak nějak popsala, jen rychle zmíním to že Judy i Alex pili každé ráno černý čaj s mlékem, což je jedna z typických anglických zvyklostí.
Obědy jsem už také zmínila.
Večeře jsou nejdůležitější část dne, všichni jsme se společně sešli a večeřeli. U naší rodiny se to jídlo opravdu moc neřešilo. Vetšinou byl nějaký polotovar a nebo úplně lehké jídlo.
V domácnostech se opravdu málo topí.. :D
Děti ve školách mají povinné uniformy a celkově mají dost odlišný vzdělávací systém.
Lidi jsou na sebe všude opravdu zdvořilí a jen tak se pouštějí do konverzace.
Ostatní poznatky budou ještě v dalších článcích. Takže.. čtěte dál! :D
Těším se příště.
🖤
xoxo Tina♡
Žádné komentáře:
Okomentovat